Představte si, že byste seděli v pokoji ...

... pokoj není obzvlášť přátelsky zařízený, je strohý a neútulný, je tu jen matrace a deka, v rohu stůl a židle a v dalším rohu můžete vykonávat svoji potřebu. Je tu okno, ale není z něj vidět ven, nedostane se k Vám čerstvý vzduch, ani neuvidíte stromy a trávu.

Nebe se Vám stále víc odcizuje, stejně tak jako vzpomínka, jak jste kdysi dávno společně seděli a povídali si a hráli se svými sourozenci a přáteli.

Nyní dřepíte tady a čekáte... Vlastně nevíte sami, na co čekáte, neboť Vaše vzpomínky na lepší časy jsou stále mlhavější. Vzdali jste se možnosti něco objevovat. ve Vašem pokoji také není nic nového, co by se dalo objevit. Znáte už nyní každý roh, víte, kde jsou na zdi trhliy, víte, že se stůl kýve, víte, že židle vrže, když se na ni posadíte. A také víte, že z okna neuvidíte ven.

Jednou nebo dvakrát denně se otevřou dveře a Vy dostane vodu a něco málo k jídlu. Netrvá to dlouho a Vy víte, že dostanete černý chleba se sýrem. Výjimečně ještě salát...

Jednoho dne se otevřou dveře a Vy získáte kamaráda. Jste šťastní, že už nejste sami, že konečně máte někoho, s kým si můžete povídat.

Jen větší pokoj přesto nedostanete. Ani se nezmění strohé vybavení. Ale radost z nového kamaráda předčí i to, že se nyní o jednu postel a jednu deku musíte dělit dva. Ale máte se ke komu přitulit ... s kým si povykládat ... I když Váš roh, kam chodíte vykonávat svoji potřebu, zapáchá o něco víc ...

Tak, vše je řečeno, úroveň rozhovorů klesaá, protože nepřichází žádné nové podněty zvenku. Ale pořád jste na svůj osud alespoň dva...

Dřepíte tady a čekáte... Dokážete si představit, jak dlouhá může být minuta, hodina, den nebo dokonce jeden rok?? Bez dalších podnětů, bez možnosti objevovat něco nového, bez možnosti uvidět zelenou trávu nebo nastavit tvář slunečním paprskům...

Cítíte, že kolem Vás musí být něco jiného, neboť slyšíte zvuky, ale Vaše výkřiky nic nepřináší. Ani nepomůže vyklonit se z okna, protože stejně nic nevidíte. Občas slýcháváte velký hluk, a protože nevidíte, odkud přichází, ani co ho způsobuje, máte strach a jste nejistí. Se svým kamarádem se schováváte pod deku, abyste hluku a nejistotě unikli.

Občas na Vás sáhne obrovská dlaň. Nemůžete utéci, nemůžete se bránit....

Vzpomínky na lepší časy jsou stále slabší a Vy žijete už jen přítomností. Se stále se vracející vidinou černého chleba se sýrem. Všechno, co je jiné, co změní zaběhlý rytmus života, Vás už netěší, ale způsobuje Vám strach. Protože už neznáte jiný život, než je ten Váš, umíte jen dřepět v jednom pokoji a počítat trhliny na zdi ...

Byl by to život, který byste si přáli? Chtěli byste takový život pro někoho, kdo Vám nic neudělal?

A přece se tehle příběh odehrává dennodenně v mnoha mnoha domácnostech... jen s tím rozdílem, že se nejedná o Vás, a že černý chleba se sýrem vyměníme na směs zrní a seno. Jde o morčata (fretky, potkánky, ...), která svůj život musí strávit v těsných nudných klecích.

Morčátka jsou hebká, jsou krásná, jsou sladká, je krásné je pozorovat. Pro člověka, který si přeje zvířátkou, kousek přírody ve svém bytě nebo domě, je morče výborná alternativa, pokud si nemůže pořídit psa nebo kočku.

Postavte se někdy před bydlení Vašeho mazlíka a zapřemyšlejte, jestli mu dostatečně nahrazujete jeho životní prostředí. Myslíte, že je morče spokojené v kleci 50x30 cm, s jedním domkem, napáječkou, miskou zrní a hromádkou sena a s hromádkou bobků v rohu? Zkuste se podívat na internet, prohlédnout tipy na bydlení, podívat se, jak lze život Vašemu morčátku zpříjemnit! Ať už je to větší bydlení, patro v kleci, zeleninové špízy, možnost proběhnutí po pokoji, větvičky k okusování, průlezky k zabavení. Prohlédněte si třeba důkladně i mé stránky a doufám, že zde také získáte základní inspiraci.

A hlavně (pokud možno) nikdy morče nechovejte samostatně!!! Uvědomte si, že morčata jsou zvířata, která žijí ve smečkách a pokud jedno zvíře chováte samostatně, neskutečně trpí. Člověk nikdy nemůže nahradit zvířecího partnera, ať se snaží sebevíc. Zároveň si prosím ale uvědomte, zda není lepší omezit počet zvířat a raději těm zbývajícím zvětšit životní prostor.

Pokud zrovna Vy patříte k těm, kterým život morčete u Vás doma není jedno a snažíte se příblížit jeho domovskému prostředí, zkuste tuto osvětu šířit i dál mezi Vaše známé a kamarády. Buďme také upřímní, každý nějak začínal a k lepšímu morčecímu bydlení se propracoval třeba až po letech. I to je dobré, i to je pokrok, i to zlepší život Vašeho morčete.

Budu upřímná i já a uznám, že první bydlení mých morčat nebylo ideální a dalo by se mu hodně vytknout. Proto jsem také založila fotogalerii, kde je vidět, jak se bydlení mých morčátek měnilo.

Ale jak jsem začala procházet německé stránky, zjistila jsem, co všechno se dá pro "hloupé morče" udělat. Morčátka totiž vůbec nejsou hloupá a spousta lidí je podceňuje. Jsou to naopak velmi chytrá zvířátka, která se v optimálních podmínkách těší ze života a ve svém pestrém bydlení Vám každý den budou hrát divadlo, na které se nikdy nepřestanete dívat. Morčátka Vás budou s pískotem vítat, ať už jste jen přišli domů nebo jim nesete něco na zub. Budou běhat z patra do patra, prolézat domečky, prospí se na houpačce, slupnou trochu zeleninky ze zeleninového špízu nebo se natáhnou pro stéblo sena ze závěsné koule. A když je dáte na zem v pokoji nebo kuchyni se proběhnout, uvidíte, jak v závěsu budou běhat za sebou a prozkoumávat okolí. Rozmístěte jim zeleninu nebo průlezky po zemi. Nebudete se stačit divit, jak jsou tahle zavalitá zvířátka temperamentní a jak jim budou z pohybu a nadšení sálat jejich veliká ouška.

Převzato a upraveno z německých stránek:  http://www.tiere-ohne-zukunft.de/Hompage/geschichte13.html